Jilešovice hasičské

2. ročník Hasičského velikonočního běhu Jilešovicemi. Délkou čtvrtmaraton, významem 2. díl seriálu Moravskoslezského běžeckého poháru. Obrazová dokumentace viz Beet.

Celý článek

poslal Tosk 22.03.2008, 22:43:00, Komentáře (0) do rubriky sport (em ke zdraví)

Nostalgie II.

Předchozí Nostalgii před více než rokem jsem věnoval nehynoucí dětské vzpomínce na televizní seriál Tajuplný ostrov. Dobrá zpráva pro všechny pamětníky je, že od 10.04. bude vše k dostání na DVD na filmcity.cz. Díky Mirkovi Najmanovi, který s touto informací přišel, mi obratem naskočil jiný obrázek z doby jen o pár let mladší..

Celý článek

poslal Tosk 16.03.2008, 16:48:00, Komentáře (2) do rubriky co se jinam nevešlo

Objem je objem, ale co dál?

...

Celý článek

poslal Tosk 13.03.2008, 7:07:00, Komentáře (12) do rubriky sport (em ke zdraví)

Příšerně nahlas

..a k nevíře blízko. Druhá kniha Jonathana Safrana Foera o době po 11. září 2001, vyrovnávání se se ztrátami, pouštění snů pozpátku a o spoustě těch velkých, důležitých a strašných věcí, co rozhodují o našem životě.

(Extremely Loud & Incredibly Close v překladu Richarda Podaného, BB/art 2006)

Celý článek

poslal Tosk 11.03.2008, 23:23:00, Komentáře (2) do rubriky zpěv (a jiná kultura)

Korunovační

Hrst postřehů z posledního uvedení Dobrotivosti Titovy v letošní sezóně.

Tito Jaroslav Březina, Sesto Atala Schöck, Annio Kateřina Jalovcová, Servilia Petra Notová, Vitellia Pavla Vykopalová, Publio Adam Plachetka.

Ceny Alfréda Radoka za rok 2006 (inscenace roku, scénografie roku, Kate Aldrich za ženský herecký výkon v roli Sesta, nominace Johannese Chuma za mužský herecký výkon v roli Tita).
ToFk

Celý článek

poslal Tosk 6.03.2008, 1:01:00, Komentáře (0) do rubriky zpěv (a jiná kultura)

Možná že odcházíme

Jan Balabán: Možná že odcházíme. Brno, Host 2004. Šestá kniha mistra závěrečných odstavců a patriota od Černého pavouka.

Občas se mi stane, že přestanu vidět kolem sebe a nevšímám si lidí, věcí, zážitků, co za to stojí. Podvědomí pak funguje jako pokažený průtokový ohřívač, který pořád teče a voda z něj je jen vlažná. Jména a pojmy se usazují jako rez na stěnách uvnitř a jejich obsah se pomalu vytrácí, splývá do hnědožlutého beztvaru. Potom musí přijít někdo nebo něco zvenčí, aby se oči rozlepily, hlava na chvilku zastavila a začala zase vnímat..

Celý článek

poslal Tosk 1.03.2008, 23:23:00, Komentáře (1) do rubriky zpěv (a jiná kultura)